Život stromů

Tento pribeh vznikl do vnitrospolkové soutěže Psací maraton a napsala ho naše Siny de Sorrow.

A + P. Přesně tyhle iniciály jsou vyryty do stromu staré vrby, pod kterou jsem tolikrát sedávala. Pamatuji si, jak jsem je přejížděla drobným prstíkem, když jsem byla dítě a neuměla pořádně číst. A a P jsem se pak naučila hned jako první písmenka. Jak jsem vyrůstala, spřádala jsem v hlavě různé příběhy – kdo ti lidé asi byli? Kde se tu vzali? A co je přimělo do stromu vyrýt iniciály? Možná to byli zamilovaní jedinci, možná kamarádi, kteří si přísahali přátelství do konce života. A možná to byl jen osamocený člověk, kterému chyběl ten druhý a napsal to za oba. Co tenhle strom vlastně všechno viděl a zažil? Jeho dlouhé haluze se ohýbají k vodě a poskytují úkryt všem ztraceným duším, které hledají klid. A také útěchu těm, kteří hledají bezpečí. Kolikrát jsem pod ním seděla já opřená zády o jeho kmen, poslouchala šumící listy a veselé švitořící ptáky.

Dnes jsem stála na okraji louky a stírala z tváře slzu, když hlučné stroje zařezávaly ostré pily do jejího kmene. Netrvalo dlouho a krásná, letitá vrba šla bez milosti k zemi. Kolik toho pro nás dokázala za svůj život vytvořit – a jak málo jsme jí my, lidé, dokázaly na oplátku dát.