Výprava do lesa za mechy a lišejníky

29.03.2023

Po dlouhé době neaktivity jsme se jako spolek opět probudili k životu: přibyli noví členové, staří oprášili brky a pergameny, a tak přišel ideální čas na team building. A nic nespojí pár pisálků lépe než strašidelný zatopený les!


Dne 15. 3. se pár odvážlivek, tedy já (Suzzy Blackwood), Lily Starling, Olivia Wines a Abby Lee, vydalo pod vedením madam Ginevry na výpravu do našeho zakázaného lesa. Naším úkolem bylo najít nějaké mechy a lišejníky, aby je pak madam mohla prozkoumat a zjistit, jak se zatopení podepsalo na lesní fauně.

Původní složení mělo být početnější, a tak jsme si čekání na kolegyně zpříjemnily malým dýchánkem u břehu. Sedly jsme si na deky, povídaly si a popíjely čaj. Avšak namísto kolegyň dorazily jejich opožděné sovičky s omluvami, že se bohužel nemohou dostavit (zřejmě nás sovy vůbec nemohly najít a musely, chudáčci, obletět celou vodní plochu). Uklidily jsme tedy po sobě deky a mohly jsme vyrazit!

Nasedly jsme do loděk po dvojičkách – já s Olivií a Lily s Abby. Nakonec se nalodila zkušená madam Gin do své vlastní lodičky. Než jsme ale mohly vyrazit, musely jsme se nejprve naučit veslovat a zatáčet, abychom se náhodou nepřekotily do vody. Naštěstí nám však veslování šlo celkem od ruky a jen co jsme vyrazily, už jsme začaly závodit, kdo se jako první doplaví ke stromoví, které vyčuhovalo z vody nedaleko nás.

Zprvu to byl jen veselý hec, ale ten se brzy přeměnil ve vysilující souboj o první místo! Nakonec naprosto těsně vyhrála červená loďka Lily a Abby. To jsme však s Oliv nemohly připustit a hned jsme se domluvily na odvetě. Samozřejmě odveta, která se později konala po cestě zpátky, měla tu výhodu, že už jsme všechny měly nandané záchranné vesty, na které jsme před prvním závodem pozapomněly.

Během kličkování větvemi se naší Oli podařilo objevit nebohou housenku. Tedy, Olivia se na ni moc netvářila, ale po chytrém komentáři Lily, že je stále lepší najít krmení pro sovy než děravou ponožku, byla housenka bezpečně uschována do jedné z Olivčiných kapes. A jako kdyby kouzlem, ani ne po další minutě se náhle Lily natáhla pro něco do vody. Snad tomu nebudete ani věřit, ale Lily si tu fusekli zřejmě vyvěštila, protože po chvíli tápání rukama ve vodě přesně tu zmíněnou mokrou a smradlavou ponožku vytáhla.

Se smíchem jsme jely dál a najednou si začaly všímat, že se kolem nás podivně rozjasňuje. Hned jsme také pochopily proč. Dojely jsme na zatopený palouček a kolem nás poletovaly snad miliony světlušek! Byl to nezapomenutelný pohled! Večer ale rychle postupoval, a my zatím neměly jediný kousek mechu, tak jsme se brzy vydaly dále na cestu. Veslování však není úplně lehká věc (a brzy začne být celkem monotónní), tak jsme si chtěly zazpívat do rytmu. Naše snahy ale pohořely už při domlouvání se, co vlastně zpívat chceme. Padl totiž návrh na písničku Byl jeden pán, ale neshodly jsme se, zda měl kozla či šnečka, tak jsme raději zůstaly u tlachání.


Když jsme doveslovaly až k blokádě větví, bylo nám jasné, že tudy dál cesta nevede. Usmálo se na nás ale štěstí v neštěstí, protože na blokádě rostl mech! Nejen tak ledajaký mech, ale takový huňaťoučký, co připomínal houf zelených kluběnek. Skoro by se zdálo, že se hýbe! A tak jsme počaly odebírat vzorky a ukázalo se, že mech je zespodu naprosto křiklavě žvýkačkově růžový!

Ani jsme všechny snad neměly odebráno, když nám došlo, že to kolem nás divně žbluňká. To pro nás byl jasný povel k cestě zpět ke břehu. Divné zvuky nás však jako by pronásledovaly – rozhodně nám to dalo sílu a odhodlání se nikde moc nezdržovat.

Nakonec jsme přece jen jednu zastávku udělaly. Z dálky jsme zahlédly podivně svítící větev trčící z vody a zvědavost nám nedala, musely jsme blíže! Brzy jsme zjistily, že světlo vydává luminiscenční lišejník rostoucí na dané větvi. Hned jsme se daly do sběru. Madam lesnice nám navíc povolila si z mechu i lišejníku trochu nechat, a tak vznikla naše nová malá lampička do redakce.

Při sběru nám ani nedošlo, že se k nám podivné šumy a žbluňkání neustále přibližují. Naštěstí už jsme měly dost vzorků a mohly vyrazit na cestu. Po chvilce jsme dojely až ke startovacímu místu naší odvety. Hned jsme se do toho opřely a veslovaly jako o život! Závod tentokrát dopadl ve prospěch žluto-zelené loďky, a tak byl celkový výsledek remíza.

Už jsme byly zase u pevné země, a tak jsme opatrně z lodiček vystoupily a přivázaly je na jejich místo. V tom se z vody nedaleko nás vynořila obří hlava rohatého vodního hada! Aspoň už víme, co nás celou dobu strašilo a popohánělo na cestě do hradu. Had byl krásný, ale po chvilce mrsknul ocasem a byl zase ten tam. Kdo ví, co by se stalo, kdyby nás zastihl na vodě...

Stále ještě v úžasu jsme madam předaly vzorky, poděkovaly za výpravu a odebraly se zpět do hradu, do svých posteli, abychom si mohly nechat zdát o vodních příšerách, svatojánský muškách a kouzelných lišejnících.

Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky