Láska má barvu tiskařské černě

Sledovala ho z povzdálí. Viděla přes okno tiskárny, jak svazuje stránky a čelo rozkošně mračí, když se soustředí na svoji precizní, dokonale přesnou práci. Obdivovala ho za jeho pečlivost, šikovnost a oddanost tomu, co dělá.

Eloise Bridgertonová pozorovala Thea Sharpea a litovala hádky, která mezi nimi proběhla. Bála se – a bohužel si hlavně byla jistá – že o něj přišla. Už nikdy si nezíská jeho přízeň.

Mýlil jsem se, když jsem věřil, že můžete být jiná. Vraťte se ke svým, protože mé místo je tady. Dal jí jasně najevo, že na něj má zapomenout, protože jí na něm nezáleží. Protože jemu nezáleží na ní. Z koutku oka jí stekla slza, kterou nedokázala zadržet, ale lehce pršelo, proto by před případným kolemjdoucím – pozorovatelem mohla předstírat, že to kapka deště stanula na její tváři. Mohla svůj cit skrýt před kýmkoliv. Přede všemi. Kromě něj.

Nechápal, jak je možné, že neviděla, že se na ni dívá. Musela být natolik zamyšlená, natolik pohroužena do sebe, že si prostě nevšimla. Neviděla, jak se mu hruď začala častěji zvedat. Neslyšela, jak rychle se mu rozbušilo srdce, když si uvědomil, že se vrátila. Vrátila se kvůli němu. Vrátila se, protože její city jsou skutečné.

Stejně jako ty jeho.